V sobotu sa v Embrune odohrá veľké triatlonové divadlo, ba priam triatlonová dráma, ktorá sa nedá porovnávať len tak s hocakým ironmanom. No a na štarte nebudú chýbať okrem iných hviezd svetového formátu ani Marek Nemčík a Filip Kristl. Ako prežívajú posledné dni pred štartom sa dozviete z tohoto rozhovoru.
1) Kedy a prečo si sa rozhodol pre štart na EmbrunMan, absolvoval si už niekedy niečo podobné? Mal si problém dostať sa k štartovému slotu?
Marek: To, že existuje Embrun som vedel skôr, než som vedel že existuje nejaká séria Ironman. Našiel som v článku v časopise reportáž a hrôzou som ani nedýchal. Vtedy by ma ani nenapadlo, že by som to mohol čo i len vidieť... nie to ešte skúsiť! Asi pred rokom som tak rozmýšľal, že by to nemusel byt zlý zážitok, ale myslím, že až v zime sme s Filipom a Paľom Peciarom začali o tom reálnejšie hovoriť. Sloty su prakticky k dispozicii ešte stále za celkom prijateľné štartovné, takže koncom júla sme to potvrdili... aj keď som už viackrát zanadával, že na čo som sa vôbec dal :)
Filip: Embrun bol v hlave už dávno pred začatím sezóny. Myslím, že sme aj s Marekom N plánovali tento závod už niekedy v apríli. Nič podobné som zatiaľ nešiel, ale veľmi sa teším na tie kopce. Kopce ja rád a sedieť na cestnom biku mi na rozdiel od časovkárskej kozy nerobí problémy (teraz, čo ma prešlo auto). Tak uvidime ako som na tom. Ak to zas nepôjde, tak asi túto sezónu ukončím a doliečim sa poriadne...
2) Ako sa ti darilo pripravovať na tieto preteky, vzhľadom na to, že tvoj kalendár bol plný dlhých triatlonov?
Marek: Tneto rok už mám 4 ironmanské štarty (jeden nedokončený v Klagene) a asi 3 stredné triatlony, takže natrénované by malo byť dobre. Naviac sme s Cibkom absolvovali pomerne kreatívny víkend v naozaj veľkých kopcoch, aby som si skúsil, čo to je, stúpať 20km do nejakého kopca. Embrunman v podstate začína záverečnú časť sezóny, ktorá bude strašne nabitá, keďže týždeň na to sú Bátovce, potom ajronmen v Podersdorfe a týždeň na to, keď budem zdravý, pôjdem ajronmen v Tepliciach. - Za 4 týždne 3 irony a 1 polka. No uvidíme... Čo bude potom, zatiaľ pomlčím :)
Filip: Celú svoju prípravu som sa snažil udržiavať vysoký štandard, čo sa týka formy. Ladil som len na Prahu a tak si myslím, že forma by ešte mohla ostať, aj keď ME dopadli neslávne.
3) Vzhľadom na profil cyklistickej trate asi nepoužiješ svoj časovkársky špeciál. Na čom sa teda chystáš zdolávať ťažke a dlhé stúpania? (Daj aj aké máš prevody či compact alebo klasicky 53-39 a podobne)
Marek: Nie, nie... Na Plasme mám veľmi ťažké prevody, to by som asi neprežil. Štartujem na mojej Cucume. Po skúsenosti z Paso del Stelvio som do zadu dal kazetu s prevodom 27 a dopredu compact. Naviac sa mi podarilo zohnať Ksyria a ľahké plášte, takže do kopcov by bicykel mal ísť celkom v pohode. Vraj tam je zlý povrch, tak veľmi silno dúfam, že počet defektov bude menší ako počet rezerv. Pred rokom tam Peťo Vabroušek šiel kolo za 6h 48minut, takže očakávam fušku na úrovni 8a pol hodiny. - Keďže ja nie som práve typ do kopcov :))))
Filip: Embrun bude asi prvý ironman, ktorý pôjdem na klasickom cestnom ráme s baranmi. Je to Author CA 7700 a do kopcov pôjdem na prevodoch 39x23. Ale čosi mi vraví, že 25ka by možno nebola zbytočná, tak ešte porozmýšľam.
4) Pri stúpaní na Col d'Izoard vystúpaš z 1266 na 2361 m.n.m a bude ta čakať dlhý zjazd. V akom oblečení sa chystáš na cyklistickú trať?
Marek: Priznam sa, že Izoard ma zas až tak nedesí. S Cibkom sme si vyskúšali, že tieto veľké kopce sa dajú ísť relatívne v pohode. Dám tam prevod a budem sa ťapkat na kopec pomaly ale v jednom tempe. Starosti mi však robia tie malé jedovaté výjazdy. Sú tam asi 3 a jeden hneď po vylezení z vody. A potom za Izoardom ešte dva - z toho jeden pred cieľom. Čo sa týka oblečenia, toto je pre mňa veľká neznáma. - Hore môže byť 20 a safar, ale presne tak isto môže byť nula a snehové jazyky, kašovitá vrstva snehu v hrúbke od dvoch do štyroch centimetrov. Beriem návleky na tretry - také staré, čo hneď jak sa oteplí tak vyhodím, návleky na ruky a vestu, ktorá sa mi osvedčila na Stelviu. Verím, že počasie sa nebude správať jak moja učiteľka prírodopisu zo základnej školy, ktorej som kedysi dávno pustil do záhrady môjho vlčiačika, aby jej pojedol húsky... Pomsta bola krvavá :)
Filip: Vzhľadom na profil pôjdem klasický dres, do vrecka možno vestu na zjazdy, ale to uvidím až na mieste podľa počasia. Na beh budem komplet prezliekať buď do bežeckého, alebo do kombinézy.
5) Čoho sa najviac obávaš a čo z týchto pretekov ti spôsobuje najmenšie starosti?
Marek: Najviac sa obávam, že Filip bude do 10. miesta. - Lebo to potom prídeme na Slovensko asi o pár dní neskôr:) Ak vôbec. Ale nie... Bojím sa tých malých zubatých kopčekov, dosť sa bojím defektov a technických problémov a tročku aj počasia. No a čoho najmenej? Že sa budem nudiť v sobotu od 6-tej hodiny rannej:)
Filip: Hej, nedávno som zahučal pod auto na pretekoch v Martine a odniesla to lopatka a zápästie. Ale dávam sa dokopy docela rýchlo. Momentalne to už skoro nebolí, len cítim, že tam čosi je a trochu je obmedzený rozsah pohybu. Ale s tým sa už nejako vyrovnám. Snáď.
6) Osobák na tomto preteku od teba asi nikto nečaká. Akému času by si sa ale rád priblížil?
Marek: Koho by nepotešil osobák:) Ale jak som to tak spočítaval, bol by som strašne rád, ak by sa mi podarilo zliezť z bicykla do 10 hodín. - Myslim tým plávanie + bicykel dokopy. A ak by som aj potom dal ten maratón pod 5 hodin, tak to bude pre mňa asi životný úspech. Dať to celé pod 15 hodin. Ale na to je treba poriešiť ešte veľa otáznikov. V sobotu sa uvidí:)
Filip: Neobávam sa žiadnych pretekov. Ak je forma, dá sa zvládnuť všetko a aj relatívne svižne. Rešpekt mám samozrejme zo samotného Col d'Izoard a nadmorskej výšky, keďže tak vysoko som ešte nejazdil a neviem, čo to narobí s telom. Napísal by som, že si verím na top 10, ale aby som potom zas nemusel vysvetľovať, prečo to nevyšlo, radšej si to nechám pre seba.
Drzte palce!
12. 8. 2009
Embrunman 2009 - pár dni pred štartom
11. 8. 2009
Maco zase silno uradoval
10. 8. 2009
Majstrovstva Europy ITU - Duchonka 2009
Strasne ma nejakym zvlastnym sposobom zrali mrle ze som sa nenahlasil do Prahy. Ale logika veci jednak nepusti - ked chcem prezit Embrun, neda sa predsa ist do Prahy ale aj tak som este dlho dlho spekuloval ci tam predsa neist.......otazku mi pomohli rozlusit Samko - moj synovec ktoreho som nemohol nechat cakat 8hodin kym jeho uchylny stryko si bude dokazovat ze je pretekar, a potom my brother from another mother - Matko Balage /citaj Balaz:)/ ktory ma dychtivo cakal na Duchonke kde sa konal festival :)
Viacmenej sme sa zhodli ze trening to bol dobry, krizom cez jazero na duchonke smerom ku koncertnemu podiu, na druhej strane sme dali pauzu, vypoculi si par piesni od prave koncertujucich Chiki-liki-tu-a a potom nazad. Cestou k obcerstvovacim stankom sme este nasli bludiaceho Kuba Barona ktory nam na nasu velku radost porozpraval kopu intimnych zaujimavosti zo zivota jeho ocka :) Vlado....na tvojom mieste by som sa k nam teraz spraval velmi uctivo - Lebo nabonzujem kazdemu kto je Bugriša :)
Nedela rano - vsetko spi, duchonka oddychuje po velkom koncerte, opilci spinkaju volne pohodeni pomedzi stromy, od lesa vanie cudny zapach toho co telo vyprodukuje ked sa to prezenie s napojmi, aj v nasej partii sa este drieme tak sa rveme s Matom do Nike plaviek a vysoko elegantnou technikou si to davame krizom cez jazero- na druhej strane traja musketieri ktori este zjavne nedopili co bolo treba - este pri zmysloch sa postavia a hulakaju po nas - vsak vy ste rychejsi jak tie kacice na jazere..... :) tak sa zastavime uprostred kde je plytka voda, postavime sa obaja a kukame kto to na nas krici ..... a na to jeden z konzumentov zahulakal /to ma zabil:/ -
5. 8. 2009
4. 8. 2009
EmbrunMAN 2008 by Petr Vabrousek
REPORTAZ Z 2008 od PETRA VABROUSKA:
Už dlouho mě tento závod láká, ale problémem vždy byl nabitý srpnový termín. Letos jsem první polovinu srpna věnoval rodinné dovolené a tak když mi přišlo pozvání na jubilejní 25. ročník a zjistil jsem, že se to dá stihnout, rozhodl jsem se zařadit Embrunmana jako přípravný závod na MS v Almere a hlavně na ME v Gerardmeru, které slibuje podobně náročnou cyklistiku.
Ve středu mě Ruda Vilček vyzvedl na letišti v Brně hned po příletu z dovolené a ve čtvrtek odpoledne už jsme byli na místě. Proběhla bezproblémová registrace, stihli jsme se hodinku lehce projet na kole a odevzdat kola do depa. Na rozdíl od většiny Ironmanů se zde uplatňuje jednodušší systém depa a tak vše ostatní se odevzdává v bedýnce až ráno (spíš v noci) před závodem.
Po dvou propršených Ironmanech (Švýcarsko, Lake Placid) jsem doufal v příjemné počasí, ale opět jsme vstávali do vytrvalého deště a teploty kolem 10°C. Ženy startují v 5:50, muži hromadně během z kamínkové pláže v 6:00. Rozednívat se začíná zhruba kolem 6:30, takže je orientace v temné změti neoplenových těl docela náročná (teplota vody 22°C). Plavou se dva okruhy bez výlezu a hladina jezera byla klidná jako zrcadlo. Zaplaval jsem za slušných 52:15, na vedoucího Baylisse jsem ztrácel asi 6 minut. Ruda byl s časem 1:05 taky spokojen.
To co dělá Embrunmana Embrunmanem a to co nás sem přilákalo je cyklistika. Jede se 188km se slibovaným převýšením 5000m (skutečnost dle mého sportesteru je 3610, což je stále dost a zhruba stejnou hodnotu má i Silverman v Las Vegas). Hned z depa se vyjíždí první stoupání se zhruba 600m převýšení, následuje sjezd zpět do Embrunu, zvlněná pasáž, vlastní stoupání na Col d´Izolard, nádherný sjezd dolů a další tři „menší“ kopce, z nichž zejména ten poslední je pocitově nejprudší a hlavně nekonečný.
Mým cílem bylo vzhledem k neznalosti trati hlavně si to užít a dva týdny před MS se nezabít. Vzhledem k absenci úseků, kde bychom se potkávali se soupeři, jsem od začátku neměl nejmenší tušení o svém pořadí a tak jsem si závod hlavně užíval. Během plavání přestalo pršet a až na vrchol Izolardu dokonce svítilo slunce, takže idyla byla dokonalá, obzvláště když jsem s přibývajícími výškovými metry předjížděl čím dál víc soupeřů (někteří mi to pak vrátili ve sjezdu…). Po přehoupnutí se přes vrchol ve výšce 2360m se objevily opět mraky a začalo pršet, což bohužel vydrželo až do cíle maratonu a to s rostoucí intenzitou. Ve sjezdech tak přišlo drkotání zuby a těšení se na další stoupání, abychom se mohli zase trochu zahřát. Kolo jsem objel za 6:46, což bylo vzhledem k dešti zhruba dle mých představ.
Tušil jsem, že vybíhám kolem 20. místa, ale přesné informace jsem nesehnal. Podle loňských výsledků mi mohl čas maratonu kolem 3 hodin (celkem 10:46) přinést 4.-5. příčku a tak jsem se rozhodl, že zkusím atakovat tento čas (nakonec 3. čas běhu a 3:01). Běh je na dvou okruzích o celkovém převýšení 400m, takže celkem během závodu nastoupáte 4000m.V prvním okruhu jsem předběhl 8 lidí, ve druhém nemám tušení, protože tenký provázek, který jsme dostali po průběhu prvním kolem nešel v davu 1100 běžců identifikovat. Ke konci běhu jsem dostal párkrát informaci, že jsem 8. a těsně před cílem jsem ještě předběhl jednoho soupeře, takže jsem maximálně spokojen dobíhal v top ten… Rozčarování ale přišlo s hlasatelem, kterého jsem asi 200m před cílem slyšel ohlašovat, že právě doběhl desátý závodník do cíle...
Takže 11. místo je sice pěkné a odpovídá mé přípravě na tento závod, ale minutu ztráty na dva závodníky před sebou jsem určitě umazat mohl?… Embunman je mimochodem nejlépe „placeným“ Ironmanem v Evropě (vítěz bere 20 000 a ještě desátý 1000 EUR). Vítězná Bella Comeford a její choť druhý Stephen Bayliss si tak spolu přišli na slušných 32000 EUR (zde využiji příležitost podotknout, že oba absolvovali cyklistiku i běh v kompresních podkolenkách SLS3:-). Ruda dorazil do cíle jako 449. v čase 13:54 (jeho plán byl dokončit pod 14 hodin) zcela spokojen. Prohlásil, že profil kola (zvláště v tomto počasí) byl o morálce a tak se vlastně stal morálním vítězem, stejně jako všech zhruba 850 dokončivších.
Určitě se sem oba někdy vrátíme, ale až bude hezky a přijedeme alespoň týden předem seznámit s tratí a užít si zdejších nádherných hor. Závod nebývá dlouho dopředu vyprodaný a tak má šanci každý, cesta z Brna trvala zhruba 13 hodin a ubytování lze na místě sehnat v zimních střediscích (my jsme spali v 1650m v Orres s krásnou vyhlídkou na Embrun v 750m). Pro vyznavače krátkých tratí je k mání také olympijská varianta s převýšením cca 600m na 44km.
Embrunman 2006 by Tomas Petr
Každý závod má svoje neopakovatelné kouzlo a každému z nás se líbí něco jiného... Embrunman je závod, který láká na start každoročně tisícovku triatlonových nadšenců, kteří přijímají výzvu, vyzkoušet si nebo se „poprat“ s alpskými stoupáními, které známe z Tour de France. Tento závod Vám nabídne kromě klasických 3,8km plavání a závěrečného maratónu, možnost v závodním tempu v průběhu 185 cyklistických km s číslem na zádech zdolat legendární Col de Isoard, který bývá téměř pravidelně v programu „Staré Dámy“. Letos zlákal Embrunam i mě a tak bych se chtěl s Vámi podělit o zážitky a pokusit se o Vám to celé popsat:
Závod se koná každoročně 15 srpna, což je ve Francii státní svátek, takže letos to připadlo na úterý. Plavecká část závodu se koná v příjemném alpském jezírku, které mělo letos cca 20st a pár dnů před startem bylo rozfoukáváno větrem, který na něm dělal nepříjemné vlny. V den závodu a hodinu H byla hladina klidná.
Něco málo před 6 hodinou se na východě začalo lehce rozednívat a teplota vzduchu byla něco kolem 7 st. Plavou se dva okruhy trojúhelníkového tvaru a před startem, který se koná z pláže jen s těží rozpoznáváte bójky, takže vám nezbývá než věřit, že ty blikající světýlka jsou na naváděcím kajaku a nebo důvěřovat davu v kterém se nacházíte. Mě se podařilo zaplavat za 48min a udržet si kontakt s první větší skupinou. Sundání neoprenu mi připadalo jako vstup do lednice, a tak jsem neváhal proti zvyklostem obléci ponožky, suchý cyklistický dres, termo návleky na ruce a do zálohy mít připravenou ještě vestičku do sjezdů.
Úvod cyklistiky znamená vystoupat na prvních 8km z nadmořské výšky 850m do cca 1300m. Stoupání je to docela příjemné, houpavé, jen pár pasáží je docela prudkých, takže 25 zubu vzadu jsem tam párkrát naložil. Poté následuje pasáž asi 15km v houpavém profilu, chvilku nahoře chvilku dole, je tam dost zatáček a kvalita silnice nic moc. Zhruba po hodině závodu mě dojíždí a předjíždí startovní č. 1. Felix Martinez, který obhajuje vítězství a v Embrunu již 3krát vyhrál., spolu s ním jede i Francouz Rovera. Nechávám je jet :-)). V prvním sjezdu a šikaně špatně dobrzdím a dostanu smyk, naštěstí všude bylo dost času a prostoru se z toho dostat, takže to beru jako varování. Silnice je dost hrbolatá, a tak vám kolo poskakuje, všechna nebezpečná místa jsou ale na silnici zřetelně označená.
Po 10km sjezdu se dostáváme zpět k jezeru na hlavní silnici, kde je konečně čas se v klidu najíst a porovnat. Konečně se dostáváme na chvilku ze stínu a první ranní paprsky malinko zahřejí. Zhruba na 40km se dostáváme zpět do Embrunu kde nás překvapivě čekají davy diváků, fanoušci se rozestupují před projíždějícími cyklisty. Následuje pasáž cca 15 km, kdy se projíždí údolím a po vrstevnicích řeky Duran, která je charakteristická krátkými stoupáními a sjezdy cca do 1km. Silnice opět nic moc. Po krátkém sjezdu a návratu na hlavní sinici do údolí můžete v klidu na pár min zalehnout do aero pozice a přemýšlet o Izoardu, po 3km v rovině odbočíte doprava a nenápadně začínáte stoupat pod Isoard, v té chvíli jste cca 900m nad mořem a potřebujete se v následujících cca 20km dostat o 600m výš, protože tam Vás čeká prudká odbočka vlevo a směrovka Col de Isoard. Silnice až sem je zvlněna s několika příjemnými kopečky a sjezdíky, jinak nic zásadního.
Stoupáni na Isoard je cca 15km dlouhé s dvěma sjezdy, jeden je hned asi po 2 km a ten druhy je cca 2km před vrcholem. Mě se tam podařilo vyjet nahoru za 1 hod a průměrné TF 167. V úvodu předjíždím těžce šlapajícího Roveru a přede mě se sune v sedle jedoucí Olaf Sabatschus( šlape frekvenci tak 40) v té chvíli jedem rychlostí tak 12-14km/h .Obtížnost kopce je hlavně v druhé polovině, naštěstí to občas povolí, takže se dá jet na tu 25 (vzadu mám 10-ti kolečko 11-25 a v předu 53-39) i volně.
Zhruba od poloviny je mi „nějak“ divně. Jako by se mi motala hlava a tak těžko od žaludku…Pod vrcholem mě ještě kdosi předjel. Na vrcholu zastavuji abych si oblekl vestičku, nechal si pod ni dát ještě noviny a něco málo doplnil na občerstvovačce. Pořád se divně motám, ale 2400m děla svoje. Sjezd do Briansonu je asi 25km dlouhý a ze začátku je to samá serpentýna, takže jste pořád na brzdách. Až dole v údolí si můžete v klidu zalehnou a nechat kolo rozjet do maxima. Mě to jelo něco kolem 80km a pár lidí jsem předjel. Silnice je široká s výborným povrchem, takže super zážitek:-))
Konečně je trošku teplo, a tak se začínám i potit, vestička a rukávky jdou dolů. Z Briansonu je to do cíle kola ještě asi 65 km lehce zvlněných. Stoupání nejsou už tak dlouhá, ale jízdu zpět do Embrunu znepříjemňuje silný protivítr. Dva sjezdy jsou opět dost nepříjemné hlavně díky povrchu , který je mimo hlavní silnici hodně nekvalitní. Mě se jede dost špatně a už ani neregistruji kolik lidí mě předjíždí, připadám si pořád dost divně a obávám se výjezdu na cca 145km, který je 1,7km dlouhý a hodně prudký, hned po vjezdu do něj tam dávám 25 a vzpírám až na vrchol…, dal jsem TO. Přede mnou se objevuje opět bílý dres Reneho Rovery, taky je na tom dost špatně, společně se vracíme do cílového městečka.
Poslední zkouška vůle cyklistické části je na 175km. Je třeba vystoupat ještě asi o 400m výš, konečně se chytám a předjíždím křečema sužováného cyklistu, který hlasitě křičí. Na vrcholu stoupání minu dalšího, ale ten mi to ve sjezdu vrací (asi se naštval) a skoro bezhlavě riskuje v dosti pro mě neříjemném sjezdu na okraji Emrunu. Kolo jsem zajel za 6:52 a 22.místě celkového pořadí. V depu jsem dlouhé 4 min a vůbec se mi nechce vstávat z křesílka, ale čas běží a každá vteřina se počítá.
Závěrečný maraton se běží ve dvou okruzích. Celkem nastoupáte cca 400m, první stoupání je na čtvrtém kilometru a je cca 1km dlouhé, vyběhnete od řeky na pěší zónu centra města a vystoupáte asi o 100m, poté následuje prudký seběh zpět k řece a rovinatá pasáž podél řeky s obrátkou.Běh pokračuje přeběhnutím mostu na druhou stranu řeky a pozvolným houpavým stoupáním až na 14km. Poté vás čeká mírné příjemné klesání zpět k jezeru.
Ve druhém okruhu oběhnete jezero ještě v protisměru a čeká vás cílová rovinka nejtěžšího Ironmana na světě. Mě se běželo překvapivě dost dobře až na 30km, vypadalo to na čas kolem 3:20, ale nebyl by to Ironman , kdyby nepřišla nějaká ta krize….., a tak jsem začal chodit. Běh dokončuji za 3:32 a 25.místě celkového pořadí. Celkový čas je 11h:19min . Sportester mi ukázal, že jsem spálil téměř 10 tis kcal. Jsem rád, že jsem to ve zdraví přežil i když tak trošku zklamaný, protože jsem čekal víc.
Jestli chcete prožít Embrunmana na vlatní kůži , tak si zaškrtněte ve vašem kalendáři datum 15.8. 2007, protože některé pocity jsou nepřenosné :-))
30. 7. 2009
SudTirol 2009 - Medzi snom a realitou
Nie je jasné ako dlho to celé trvalo. Podľa nadpisu to mohol byť rok, ale keď pozerám do kalendára, napočítam iba 4 dni. Vlastne to vôbec nie je dôležité. Ručičky hodín sa zastavovali, preskakovali dopredu aj dozadu, menili rýchlosť, niektoré časové úseky sa opakovali, alebo bežali paralelne.
Ani miesto nie je uplne jasné. Taliansko, Rakúsko, alebo Švajčiarsko? Hlavné súradnice síce udávalo Merano, ale ochutnávali sme to oranžové Veneziano priamo tam, alebo až vo Verdins? A tých nekonečných 26 km serpentín viedlo na Jaufenpass, alebo na Passo del Giovo? Kúpali sme sa v Laguna Bianca, alebo sme zažili brutálnu búrku cestou späť? Alebo sme úplne prozaicky spadli do fontány až takmer pri našom penizóne?
Aj osoby a obsadenie boli zvláštne. Najprv som myslel, že naša domáca je iba mierne zlomyseľná a do tiroláckeho kroja prezlečená profesorka McGonagallová. Ale čo keď nás pri raňajkách vítal svojím melodramatickým Gútééén Móógéééén duch samotného Ötziho? A kto bol ten barman vo Verdins a čo pridával do tých svojich elixírov? A vôbec, čo tam robila Doktorka Quinnová a prečo sme s ňou vypili toľko édelweisov?
Mnohé otázky asi ostanú navždy nezodpovedané. Isté je iba to, že hore na Passo dello Stelvio na nás čakal sám Il Campionissimo Fausto Coppi, potriasal nám rukou, hovoril niečo o triatlone a volal nás do baru na "la bomba". Pretláčali sme sa za ním cez hustý dav fanúšikov, rozdaváli autogramy, a keď sme ho potom opäť našli, už tam bola iba jeho busta nad víťazným pódiom.
Fakt neviem, čo bola skutočnosť, čo minulosť, čo sa mi snívalo, a ako to vlastne celé bolo. Ak to spôsobil jonťák od Enervitu, budem ho piť častejšie. Ak to bolo riedkym vzduchom v nadmorskej výške nad 2000m, budeme sa musieť do Merana vrátiť. Alebo v tom bolo ešte niečo?
28. 7. 2009
Supernova SudTirol Tour 2009
NAPAD: To ze by sme mali niekam zdrhnut na par dni sme s Andrejom Cibulkom mojim Supernovackym kolegom planovali uz davnejsie... Povodne bolo na programe Chorvatsko, ale po zrelej uvahe, ze asi tam bude vela ludi, som zvolil radsej verziu juzne Tirolsko... Su tam kopce a kedze sme sa s Filipom Kristlom dohodli, ze si splnime triatlonovy sen v podobe startu na pretekoch EMBRUNMAN, mi Alpy prisli ako moooooc dobry napad ... Moja draha kamoska Veronika zije v Merane a tak nam pomohla najst uzasny penzion hore nad udolim s vyhladom na hory... No proste parada... Vobec jej nezavidim, ze tam zije, je tam skaredo, nudne, ziadna priroda... ach joo... :)
...ale pekne poporiadku :)
STVRTOK: Prolog - Bratislava - Merano
Napriek naivnemu ocakavaniu ze cesta do Merana - cca 650km bude jedna velikanska nuda nas cakalo DOSLOVA - gulervuce prekvapenie. Okolo pol siedmej v blizkosti Innsbrucku sa mi akosi zazdalo ze je tma... Svetla zapalene, hmlovky zhavili a vsade tma...
Neslo mi to do hlavy ked este o osmej v pohode svieti slnko... A potom to zacalo... Najprv to tukalo o auto a ked som to uz v miernej panike strhol dole z dialnice do nejakeho staveniska zacalo zive peklo na zemi - ladove vajcia co padali z neba vo forme krupobitia mi kraaaaasnym sposobom zrusili kapotu, strechu a dvere na auticku... No co... ved uz bolo aj tak stare... 2mesiace je fakt najvyssi cas na navstevu servisu :)))))
Za 5minut bolo po burke a ja som sa s hrozou kukal na dva kusky ladu co Andrej len tak vzal zo zeme... predstava, ze takato kanonada ma stretne niekde na kole ma priam desila... Ved to cloveka musi zabit...
PIATOK : Etapa c.1. FONTANA BIANCA
Hned po 10km zjazde z nasho hotela do udolia sa v mestecku Lana zacalo stupat 7-8percentami a tam som pochopil ze moje telo lubi roviny... a jak... Andrej si so stupaniami poradil uplne v pohodicke, zatial co ja som sa tam trapil jak take hovado :) Ale ako spravny kolega ma furt pockal, kedze podla instrukcii nemal ani moc trenovat, len si to uzivat. Tak si to aj uzival s usmevom hodne podporenym bud ozonom alebo mu prave prisla smska s prirastkom na ucte... :) Haha... neviem... nepochvalil sa :)
Ja som tam hresil jak pohan, nadavajuc co za debilitu som si vymyslel ist na Embrun, a ked uz som videl tunel, a na jeho konci svetlo, tak vo mne skrtla iskra nadeje, ze snad to nebude tak zle :)
Za tunelom bola hospoda, fajna obcerstvovacka co zase dalo dokopy hlavy aj tela a zacali sme diskutovat - pomerne invencne - co dalej, ako budeme zit, odkial prichadzame a kam smerujeme :)
Andrej sa rozhodol, ze uz dalej nepolezie, ale ked som do neho zainvestoval uzasny cierny chleba s nutelou a syrom, exkluzivne kapucinko, pravdepodobne pochopil na moju veliku radost, ze zase tak skoro sa sem nedostaneme a tak sme podnikli este 6km vyjazd smerom nahor k tomu krasnemu jazeru Fontana Bianca vo vyske asi 1800nad morom... Kde teda mi bolo ctou zablahozelat mojmu dospelemu brachovi k jeho jubileu :)
Po 50km zjazde do udolia Merana prislo to coho som sa cely den obaval - 10km vyslap do nasho hoteliku... v polovici cesty som absolutne rezignoval na akekolvek podavanie vykonov a bez hanby som sa drbol do fontany... a polovicu z nej som napriek Cibkovmu varovaniu vypil :) Ale pomohla... aspon som sa nemusel sprchovat :)- Sak som sa kupal v sobotu :)
No a vecer na pocest uuuuuuuzasneho vyletu sme sa statocne zburali aj s nasou uzasnou Veronikou, ktora vlastne moze za to, ze sme mohli s Andrejom zazit asi jeden z najuzasnejsich vikendov, ake sa na kole vobec daju prezit...
Nikuska dakujemeeeeeeeeeeee :)
SOBOTA - Etapa c.2 - JAUFENPASS - Passo Giovo
Zacalo to velmi slubne. Najprv sme sa statocne stratili... S dobrym umyslom ze sme nasli skratku sme podnikli nieco, co by sa pacilo tym magorom co robia downhill na bicykloch... Uz ked som videl Andreja, ako straca trpezlivost nad mojou navigaciou, tak uz aj mne bolo vsetko jedno :)
Ked po dlhom hladani polnych ciest sme konecne nasli hlavny smer na St. Martin a nasledne na vybrany kopec Passo Giovo vo vyske 2094nad morom. Tam som pochopil krutu pravdu, ze pri kazdom sliapnuti sa vo mne otacali myslienky hore nohami a pohlad s akou lahkostou Cibko toci o niekolko stupnov tazsie prevody mi robil velmi zle... Po 20km som zahlasil odbocka smer - kaviaren kde som zanuchal kafco. Unudeny Andrej, ktory uz zo mna musel chytat mikrospanky pokracoval dalej nahor... Zasunul som do bruska kafco, snikersku a na moje velikanske prekvapenie s lahkostou horala som sa zacal stverat na prvy velky kopec vikendu. Uzasne vyhlady nahor, nadol, vedla seba... mi sprijemnovali 20km stupanie do neba :)
Po cca 2hodinach som svoju mohutnu postavu vytlacil az na kopec, kde v zavetri som sa mohol opalovat do syta... A uzivat si vyhlad, ktory clovek z Udavskeho nema zase prave kazdy den :)
Zjazd trvajuci cojaviem... asi polhodinku bol zase zazitkom uplne ineho druhu... Clovek ma pocit, ze uz nie je kam klesat, a ono sa to furt da... Po zjazde do uplnej zakladne priesmyku ma napadlo odbocit este na druhy priesmyk co bol cca 30km vzdialeny, ale neskora denna doba a pomerne ladovy vzduch vanuci udolim ma asi po 10km otocil s tym, ze predsa len ma caka este 10km vyslap do nasho penzioniku co uz oproti vcerajsku nebolo az take tragedicke :)
NEDELA - Etapa c.3 - Passo dello Stelvio
Takze mili zlati fanusikovia cyklistiky: takto vypada asi to najkrajsie, co sa da na bicykli zazit... Skoro 50serpentin, azurove nebo, prijemne teplucko, strasne vela cyklistov okolo, ohladuplni soferi, vsade krasne farby... Bolave nohy, riedky vzduch, dunenie v hlave grcka na jazyku, ale na kopci pocit, o ktorom nedokazem napisat ziadne slova lebo na to ziadne slova ani neexistuju... Maximalne slzy do oci od tej krasy... jeho velicenstvo:
PASSO DELLO STELVIO vo vyske 2760m nad morom :)
A tuto sme si s Andrejom zapozovali pri pamatniku samotneho Fausta Coppiho... To je ako keby salezian sa nasteloval na peknu fotocku priamo v centre Vatikanu... paraaada :)
ZAVER:
Velka vdaka Cibkovi za jeho ochotu absolvovat pomerne neisty vikend v mojej spolocnosti a za nas oboch este vacsia vdaka Veronike, ze nam umoznila takyto krasny vyletik :)
PS: Verim ze Andrejov report a cely pohlad na problematiku treningovych pobytov sportovcov z vychodneho slovenska je uz v priprave :)
8. 7. 2009
Zopar pretekov za nami
Zopar peknych pretekov ma postretlo za poslednych par tyzdnov, a aj ked som si vypocul na svoju adresu zopar dobre mienenych rad ze menej je niekedy viac, nejak som sa stotoznil s vyrokom niekoho velmi mudreho ze : Viac je niekedy viac ....... :)
Hned z uvodu juna ked bola moznost ist sa vytrapit do Linzu na half iron, nedalo sa odmietnut, s tym ze to pojdem s velkou rezervou -opak bol vsak pravda, zrusil som sa jak panboh prikazal a hned tyzden na to na Morave som si kazdym slapnutim do bicykla sluboval- uz nikdy dva dlhe triatlony za sebou :) ...HAHA---zasmiali sa zbrojnosi palickovym pismom :)
Tyzdnova pauzicka v podobe sprintu v dvoroch mala byt len ako taky warm-up pred naozajstnym Ironmanom v oblubenom Klagenfurte :) ....... chut ukazat Matkovi Balazovi ako sa trhaju baliky vsak bola silnejsia a tak som sa zmontoval zase na smrt - neveril som ako dokaze hodinovy zavod tak dodrbat moje ctene telo.
Tyzden c.4 - Klagen -uuuuuuuuj tak toto bola jedna velikanska parada, to vam poviem, kto nebol /skoro nikto/ moze lutovat, velikanska mega akcia ktora rastie z roka na rok. Aj pretekarov pribuda, zrychluju sa, kazdy je vyobliekany, casovkarske kola, aero prilby, gulervuce kolesa, vyladene vsetko :) Perfetkna showka, vsetko urobene pre divaka, fantasticke ozvucenie, vsade plno triatlonistov, pochybujem ze sotva sa moze nejake podujatie hociakeho sportu porovnavat so seriou IRONMAN obzvlast konane v Europe. Naviac si clovek moze doslova siahnut na hviezdy najvacieho formatu - presvedcil som sa o tom ked za mnou prisiel dnes uz 4nasobny vitaz Klagenu - Marino VanHoenacker a tichym hlasom sa ma pyta - ci ten pan s fuzami nie je nahodou Imro Holecko....tak som mu nejak potichucky vybavil aby sa s tlupou namyslenych Krompascanov mohol odfotit za co mi bol velmi vdacny :)
Jedina vec co by som rad dodal ze presne o rok sa tam zideme s teamovym druhom Andrejom C kedze uz mame poriesene sloty vopred :) a ze to bude ina parada....konecne startovat na svoje meno :)
Pokracovanie c. 5 : Kto by to bol byval povedal - triklub sa vybral do na half ironman - LITOVEL - Classic Cup u zapadnych brachovcov - Tam som predsa nemohol chybat... :) takze tyzden c.5 v podobe lahuckeho preteku ktory sa naozaj podaril . Osobak vo vode, na kole vietor ze ma z neho skoro sfuklo a velmi pohodovy beh sice nezaskvel sa najlepsim casom 5.06 ale ked si predstavim ze v Linzi som pri 5.03 pol hodinu lezal v cieli rozbity jak byvaly napadnik byvalej priatelky jedneho mojho nemenovaneho kamosa :)....zatial co v Litovli som si v spolocnosti humencana Filipa K veselo uzival zvysok dna bez toho aby som citil ze sme nejaky zavod absolvovali :)...Zeby forma? :)
Tyzden c.6 - SLOVAKMAN - no toto ak sa podari, bude 20tka dokoncenych ironovna krku a ja si konecne budem moct dat tu uzasnu cigaru co mi moja zuzanka doniesla z dominikanskej republiky. A veru ze aj hej, pohodove plavanie, velmi prijemny bicykel, strasidelne druhe depo kde som zmrzol skoro 15minut, kym som prekonal pocit, ze sa musim vygrckat z podoby, a potom za jemneho mrholenia prijemny beh - vysledok 10.33 ma moooooooc potesil... 5minut za osobakom z poderzdrofu kde som odbehal plavanie a bicykel som poctivo odhakoval spolu s ostatnymi rakusakmi ...mmmmnamka :)
Skoda tych 15minut v depe... a skoda tej Metaxy... teraz si v nej bude macat svoj cteny rypak Martinko Balage :) haha... ale nech Ti matko padne na uzitok :) sak ty mi to vratis :) Nemozem nespomenut uzasny vstup do sveta zeleznakov Levi/c/ Krala Stupmajstra, Mirka Pitbulovica Princika ale najma gulervuci cas Cibka... hosi... ste k...va dobri :) Ako sa Miroslav P. zosrotoval je vidno na fotke - zaznamenal Filip - Miro v tejto polohe spinkal celu noc :)
Takze po dobre vykonanej praci nasleduje primerany odpocinok, o par dni naberame s Cibkom smer Merano, kde sa budeme oddavat alpskym orgiam - nienie... nebudeme chlastat alpu ani nic podobne, ideme kruto trenovat lebo cibka este caka par majstrakov ktore treba povyhravat a mna s Filipom zase jeho Krutost... pan Embrunman :)
Nezabudnite - Džexon večne živý :)
1. 7. 2009
Klagenfurt 2009
Taaaaak mile pasteky, neviem jak ale predsa sa to podarilo, zohnat nejaky slot do Klagenu. Treti krat po sebe,a furt na inu identitu. Ale nevadi, kazdopadne sa tesim a kedze nemam ziadne nominacne ambicie , kludne budem startovat aj za Elenu Marothy Šoltesovu ak by nemohla sa postavit v nedelu o 7.00 na start :)
Unava z linzu znasobena moraviamanom asi bude citit, ale zase na druhej strane, klagen je len jeden a tak skusim co to spravi v relativne kratkom case dat 3dlhe triatlony po sebe :) uvidzime :)
Ak by ste sa niekto chceli dojst kuknut, tak vyprava bude viac nez pocetna- na starte by sa mal objavit aj Gregor Horniak a potom aj Mato a Imro Holeckovci a v neposlednom rade aj nasa kamoska Lucka Zelenkova ktora pravdepodobne bude hodne mutit vodu na cele zavodu...
Teraz dolezita poznamka - ak niekto budete kukat na nete na nase zapolenie tak Martina najdete pod menom : Zdenek Kubat,Imro Holecko startuje ako Lubos Fleiberk a moje nove priezvisko najdete v nedelu na www.ironman.com ako Marek Dospiva. /poprosim komentare si nechat na osobne stretnutie :)/
V depe ako support bude banda levicanov na cele s Rastom Magnom, Palo Peciar+family, Kajo Dzalaj ties sa dojde kuknut na kamaratku ako bude utekat :) no a za triklub mozno sa dovali Janci, Palo a Levi/c/ kral - Stupmajster prvy-silny :)
Tesim sa na Vas :)