22. 3. 2009

Ešte raz Vrátna

Áno, viem, že prvý jarný deň si predstavujete ináč. Hej, hej, už sa tešíte do Chorvátska, jasné. A ja by som už mal konečne trénovať, lebo za dva mesiace tu máme Senec.

Ale, taký sneh, ako bol včera vo Vrátnej, predsa nemôžem nechať paštekárom, lebo kedy bude ďalší deň like this?

Opäť som aspoň na jednu jazdu vzal foťák a vyšli z toho pekné fotoz - Miro Vich všetkým ukázal ako sa diktuje, a pätnásťročná Veronika jazdila ako malá kráľovná.





Fotoz by me. Celý album - click here. Enjoy ;-)

20. 3. 2009

Redukujeme telesny tuk

Ked sa dvaja tazkotonaznici ako napriklad moja 90kilova malickost alebo Majky pustime do redukcie hmotnosti tak z nas budu uplne krasni vysekani fesaci ktorym by mohol zavidiet nejeden Etiopsky alebo Kensky bezec...........ale ked sa do rovnakej redukcie pusti napr. Stupi alebo Palko N, tak to dopadne takto :

Takze chlapci, dobru chut... treba silno papat, a vsetko... kto nepapa nedostane darceky :)

17. 3. 2009

Dokonalý šperk De Rosa



Nemohol som si pomoct, musel som to tu dat - vela ludom taketo kolo asi nic nepovie, je to draharsky special vyrobeny trosku skor - ale dokonalost spracovania a elegancia je absolutne dokonala... raz v Californii som bol v obchode ktoreho majitel tieto bicykle zbieral...a poviem Vam, to bola ina pecka...muzeum jak z najkrajsich snow :)...tisko zavidim majitelom tejto znacky...nieco ako Rolls Royce medzi bicyklami...

15. 3. 2009

Dalsi kandidat pre bezsenne noci

BMC je svajciarska firma a robi naozaj chutovky - prvykrat som to zaregistroval ked este podporovali elitny team Phonak Hearing Systems...ktory sa rozpadol po tom co Floyd Landis papal nevhodne produkty. Pred rokom v Arizone sa mi vsak majitel obchodu Tribe Multisports postazoval na chybicky tychto ramov ale priznam sa ze nieco tak krasne sa naozaj nevidi prave kazdy den....aj Mirecekovi sa zjezilo obocie ked to v Klagene zazrel - podla oznacenia ramu aj podla vyjadrenia predavaca z BMC na fotke je konkretne bicykel ktory patril Floydovi..../aj ked osobne tomu moc neverim/ ....... :)

Biely krasavec je z ponuky pre rok 2009 , to nizsie je minulorocny model a to uplne dole - to je mirecko najkrajsi........./no comment/ :)

12. 3. 2009

Giant Columbia

Najprv som si myslel ze je to zly vtip, potom ma napadlo ze hadam pro-tour team Columbia (byvaly HIGHROAD - nastupca T-comu) pouziva nejake prototypy od Cervela vo farbach Giant (podobne ako Jan Ullrich kedysi jazdil kolo Walser vo farbach Giant T-comu - resp. to iste casovkarske kolo co Filip jazdil pod nazvom Cucuma Walser).

Ale trosku som sa dnes pohrabal po internete a nasiel som ze to dizajneri z Giantu fakt myslia vazne. Takze po strasidelnom Cervele P4 prichadza nove monstrum v strieborno-ciernej kombinacii o ktoreho kvalitach ani aerodynamike nemoze byt pochyb - skor si myslim ze jeho nekompromisne tvary maju prisny vyznam a ucel. Takto nejak vypada asi tvrdy zavodny stroj aj ked neviem ci to bude mat komercny uspech.....:)

Maco uraduje v Malajzii

Na ziadost mnohych clenov Macovho fanklubu /s vynimkou antifan Cibka:)/ uverejnujem nove zazitky z Macovych ciest :)

Takze galeria Maco v Kuala Lumpur: tu.
A galeria Maco v Kuahu na Langkawi: tu



Maco sa tesi na Vase komentare :)

9. 3. 2009

Bad Dream

Zobudil som sa dnes spoteny, rozklepany, zlomeny a ked som si spomenul na to co sa mi snivalo, tak mi asi nik z Vas neuveri - napojil som svoj seriovy mozog na bluetooth a stiahol som JPEG z mojho sna........... :)


Uz nech je tu leto lebo namojveru zacnem mat po takychto snoch problemy so sykavkami :)

Freedom in Malaysia

Malaysia 2009 aneb po třetí stejné milování (J. Svoboda v Malajzii - part 3)

Ahoj přátelé, kamarádi!!!

Tak se opět potkal rok s rokem a únor s únorem. Po letech oslav vítězného února jsem se rozhodl již po třetí absolvovat tento svátek při již desátém ročníku Ironmana Malaysia konajícího se tradičně na tropickém ostrově Langkawi. Příprava mého nuzného těla probíhala standardně bez větších problémů (a treningových dávek) a vyvrcholení přišlo 3 týdny před odletem, když jsem jako bonus dostal antibiotika. Bylo to tedy bezva rozjeté a já se těšil jak budu v Asii pěkně oslavovat. Již tradičně jsem vyzval k souboji na život a na smrt jakéhosi Petra V., který mi vždy kazil moje skvělé umístění tím, že mě těsně před cílem vždy neférově předběhl a během finiše v cílové rovince mi vždy nekorektně nadělil několik hodin!

V letošním roce se ovšem na startu objevilo tolik závodníků (a oslavujících) z ČSSR, že jsem z toho byl po pravdě až zaskočen. Ale co přeci mě pár neznámých jmen nezkazí radost z dobře vykonané práce v rámci této pětiletky. No posuďte sami, že jména jako Bednář, Vrobel, Němčík, Buček, Vraštil, Džalaj, Dermeková, Palko, matador Jožka již výše jmenovaný Petr V. nebo snad dokonce zřejmě začínající triatlet bez zkušeností, který se jmenuje tuším Řehula mě rozhodně nemůžou ohrozit (to by muselo bejt fakt velký překvápko). Zkrátka bylo to takové malé mistrovství našich spřátelených zemí. Všichni bydleli a stresovali se vzájemně přímo v místě startu. Já s Petrem Polanským jsem již tradičně bydlel cca 25km od startu a užíval si sluníčka. Polanda se zotavoval po operaci kolene ve kterém měl zánět a tak se závodu zúčastnil jen jako velmi zanícený divák a fanoušek.

První šok pro mě bylo, že opět ten neznámý Petr V. dostal starovní číslo 1. a já potupné číslo 236 (dodnes to nechápu – asi řeč peněz nebo něco takového). Po dnech proflákaných pod rovníkovým sluncem a dvou vyjížďkách na kole o celkové vzdálenosti 65 km jsem usoudil, že jsem připraven do závodu. 65 km jsem hrdě zapsal do deníčku a s obavou jsem zjistil, že poslední cyklistický zápis mám ze září z městečka Gerardmer. Pocit na kole byl dobrý a trať se zdála příznivá (až při závodě jusem zjistil, že jsem trénoval na špatné trati po které závod vůbec nevedl)….

Den před závodem jsem dal věci do depa, pozdravil se s kluky (zlehka postrašil soupeře svojí postavou – od vánoc jsem nic nejedl) a vydal se zpět k hotelu. Potkal jsem Tomáše Bednáře, který měl brutálně oteklou nohu se kterou byl již v nemocnici a jeho start byl ohrožen. Po návratu do hotelu jsem tedy jeho woodoo figurku uklidil do kufru s konstatování, že už kouzla nemají cenu. V noci se přehnala bouře a tak všechny věci v depu měli zvýšený obsah vlhkosti asi o 100% což bylo nepříjemné.
Přišel čas startu!!! Mám tradiční průjem a cestou taxíkem z hotelu prosím taxikáře o celkem 3 zastávky. Ptá se mě proč musí stále zastavovat a já mu říkám, že to je takový rituál. Pak se zeptal kolik, že se vlastně v jednotlivých disciplínách IM plave, jede a běží. Po odpovědi jen lakonicky dodal, že by se z toho taky pos….. A že tedy s další zastávkou nemá problém. J

Před startem probíhá tradiční focení. V 7:30h ještě za lehkého šera startují profesionálové! Letos je jich dost!! O 15minut později se začíná vařit voda pod návalem těl všech ostatních… Plavu tradičně jako mražená treska. Plácám se ve vodě a paže silných asiatů mi uštědřují jednu ránu za druhou. Ale já to tak mám rád a moje SM srdce jásá!!! Hlavní skupina trýznitelů uplavala a moje rozkoš tak klesla takřka k nule. Nu což nedá se nic dělat a pro erotický zážitek si budu muset skupinku opět doplavat! Zrychluji a letím jako šíp!! Stovku dávám určitě pod 2:20 a dělám vlny! V tom mě žahla medůza přímo do slabin. Konečně si připadám jako chlap. Začíná mi to tam také otékat!!! Mám problém se zatáčením,jelikož to působí jako kormidlo, ale povolený směr je jen rovně. Blíží se obrátka a já přemýšlím co s tím provedu. Budu se muset otočit na znak. To bude panečku podívaná!! J Jsem u bóje a otáčím se na znak, abych mohl zatočit. Obdivně se dívám směrem ke slabinám a vidím, že je to fakt obří záležitost (celé 3 cm živé délky). Opět se obracím na břicho a kormidluji zpět k marině.Vodu opouští v čase 1:07 což je na mě slušné. Depo dávám okolo 3 minut a vyrážím na novém raketě vstříc cyklistickým zážitkům.

Nutno říci, že jsem v Malajsii absolvoval již 3 IM a pokaždé se jela jiná cyklistika. J Dostavují se klasické stavy a mě se chce zvracet. Užívám si to!! J Čekám, kdy dojedu pana Petra a smažu tak jeho náskok. Na cca 35km se sjíždím s Danem Palkem, který jede na tepy a užívá si trať. Je jasné, že v druhé polovině půjde razantně směrem vpřed! Snažím se ho tedy držet a vzájemně se hecujeme. Je mi jasné, že mi ujede, ale i tak si to užívám. O pár kilometrů dál dojíždíme Marka Němčíka a pokračujeme. Kromě pěkných scenérií jsem si na cca 60km všimnul kadibudky, ve které vykonával potřebu domorodec. Bylo to zvláštní, kadibouda měla dveře stěny, ale neměla zadní stěnu a tak bylo vše vidět. Humus! Ale asi to měl kvůli odvětrávání nebo to byl místní Air condition.

Na 126km mě opouštějí síly a Dan mi dává na kole 10 minut. J V posledním kole mám nutkání vyzkoušet kadiboudu, ale opice okolo ní mi kazí plány a já tedy jedu k depu. Berou mě lehké křeče a tak vím, že je vše v pořádku.

V depu se potkávám s Markem Němčíkem a následně doráží i Míra Vraštil. Po pár fotografiích s místními pořadateli vyrážím na marathón. Volím obuv Asics Pirhana, jelikož tuším marathón na úrovni keňské reprezentace. J Běží se celkem 5 okruhů a čeká nás celkem 40 občerstvovaček v rámci marathonu. Těším se jak se najím… Je to peklo na jedné občerstvovačce mají totiž sendviče… Žeru jako zvíře a tlačím to do sebe! Ovšem, tlak který vyvolávám zhora má jednoznačnou odezvu na druhé straně traktu. Stále běžím a půlky mám stažené. Povzbuzuju kluky! Velmi drsně závodím s maminkou tlačící kočárek! Po chvilce jsem jí urval… Musela totiž zastavit a dopřát občerstvení novorozenci ze své pojízdné mlékárničky… Také bych si dal. Ten obal ze kterého toho malého krmila vypadal velmi sympaticky. Mastím to dál…Rychlost je závratná. Moje kučeravé kadeře plápolají ve větru. Blížím se k Danovi, kterého trápí puchýře. V předposledním kole se sbíháme a ženeme jeden druhého vpřed. Snažím se nezastavovat a blížím se k cílové pásce. Vím, že to bude lepší než v loni. V souboji s Petrem jsem opět jen velmi těsně prohrál. Nu což! Příště mu vypráším kožich! Jel opět skvěle a to jako všichni ostatní, které potkala cílová rovinka. Snad se z toho dostane i Tomáš Bednář, který bohužel po příletu do ČR skončil v péči lékařů. Drž se Tome!!

Myslím, že naše výprava zanechala v Malaysii pěkný otisk. Takže příští rok snad opět SALAMAT DATANG Malaysia.

Těším se na závody doma! Pepa

8. 3. 2009

Cross Baba-Kamzik 2009

Dnes som si oholil nohy a opat je zo mna triatlonista ;-) Hned som vytiahol kalendar a zacal si pisat datumy pretekov.

19.4.2009 (tyzden po Chorvatsku) bude Cross Baba-Kamzik - pre kazdeho to bude idealna prilezitost overit si vytrvalostnu formu. Vacsina z nas uz mas skusenosti z minuleho roka, tak nebudem nosit drevo do lesa. Iba tolko, ze sa bezi bud 26km z Baby, alebo 16km z Race, ciel je v obidvoch pripadoch na Kamziku.

Viac info a prihlasky na http://www.prihlasky.vos-tpk.sk. See you soon.

7. 3. 2009

Last winter call

Miso Havlik alias Kaco - bomber, flyer, & jet-set ripper.


Fotoz by me. Cool down & enjoy ;-)