Freedom in Malaysia

Malaysia 2009 aneb po třetí stejné milování (J. Svoboda v Malajzii - part 3)

Ahoj přátelé, kamarádi!!!

Tak se opět potkal rok s rokem a únor s únorem. Po letech oslav vítězného února jsem se rozhodl již po třetí absolvovat tento svátek při již desátém ročníku Ironmana Malaysia konajícího se tradičně na tropickém ostrově Langkawi. Příprava mého nuzného těla probíhala standardně bez větších problémů (a treningových dávek) a vyvrcholení přišlo 3 týdny před odletem, když jsem jako bonus dostal antibiotika. Bylo to tedy bezva rozjeté a já se těšil jak budu v Asii pěkně oslavovat. Již tradičně jsem vyzval k souboji na život a na smrt jakéhosi Petra V., který mi vždy kazil moje skvělé umístění tím, že mě těsně před cílem vždy neférově předběhl a během finiše v cílové rovince mi vždy nekorektně nadělil několik hodin!

V letošním roce se ovšem na startu objevilo tolik závodníků (a oslavujících) z ČSSR, že jsem z toho byl po pravdě až zaskočen. Ale co přeci mě pár neznámých jmen nezkazí radost z dobře vykonané práce v rámci této pětiletky. No posuďte sami, že jména jako Bednář, Vrobel, Němčík, Buček, Vraštil, Džalaj, Dermeková, Palko, matador Jožka již výše jmenovaný Petr V. nebo snad dokonce zřejmě začínající triatlet bez zkušeností, který se jmenuje tuším Řehula mě rozhodně nemůžou ohrozit (to by muselo bejt fakt velký překvápko). Zkrátka bylo to takové malé mistrovství našich spřátelených zemí. Všichni bydleli a stresovali se vzájemně přímo v místě startu. Já s Petrem Polanským jsem již tradičně bydlel cca 25km od startu a užíval si sluníčka. Polanda se zotavoval po operaci kolene ve kterém měl zánět a tak se závodu zúčastnil jen jako velmi zanícený divák a fanoušek.

První šok pro mě bylo, že opět ten neznámý Petr V. dostal starovní číslo 1. a já potupné číslo 236 (dodnes to nechápu – asi řeč peněz nebo něco takového). Po dnech proflákaných pod rovníkovým sluncem a dvou vyjížďkách na kole o celkové vzdálenosti 65 km jsem usoudil, že jsem připraven do závodu. 65 km jsem hrdě zapsal do deníčku a s obavou jsem zjistil, že poslední cyklistický zápis mám ze září z městečka Gerardmer. Pocit na kole byl dobrý a trať se zdála příznivá (až při závodě jusem zjistil, že jsem trénoval na špatné trati po které závod vůbec nevedl)….

Den před závodem jsem dal věci do depa, pozdravil se s kluky (zlehka postrašil soupeře svojí postavou – od vánoc jsem nic nejedl) a vydal se zpět k hotelu. Potkal jsem Tomáše Bednáře, který měl brutálně oteklou nohu se kterou byl již v nemocnici a jeho start byl ohrožen. Po návratu do hotelu jsem tedy jeho woodoo figurku uklidil do kufru s konstatování, že už kouzla nemají cenu. V noci se přehnala bouře a tak všechny věci v depu měli zvýšený obsah vlhkosti asi o 100% což bylo nepříjemné.
Přišel čas startu!!! Mám tradiční průjem a cestou taxíkem z hotelu prosím taxikáře o celkem 3 zastávky. Ptá se mě proč musí stále zastavovat a já mu říkám, že to je takový rituál. Pak se zeptal kolik, že se vlastně v jednotlivých disciplínách IM plave, jede a běží. Po odpovědi jen lakonicky dodal, že by se z toho taky pos….. A že tedy s další zastávkou nemá problém. J

Před startem probíhá tradiční focení. V 7:30h ještě za lehkého šera startují profesionálové! Letos je jich dost!! O 15minut později se začíná vařit voda pod návalem těl všech ostatních… Plavu tradičně jako mražená treska. Plácám se ve vodě a paže silných asiatů mi uštědřují jednu ránu za druhou. Ale já to tak mám rád a moje SM srdce jásá!!! Hlavní skupina trýznitelů uplavala a moje rozkoš tak klesla takřka k nule. Nu což nedá se nic dělat a pro erotický zážitek si budu muset skupinku opět doplavat! Zrychluji a letím jako šíp!! Stovku dávám určitě pod 2:20 a dělám vlny! V tom mě žahla medůza přímo do slabin. Konečně si připadám jako chlap. Začíná mi to tam také otékat!!! Mám problém se zatáčením,jelikož to působí jako kormidlo, ale povolený směr je jen rovně. Blíží se obrátka a já přemýšlím co s tím provedu. Budu se muset otočit na znak. To bude panečku podívaná!! J Jsem u bóje a otáčím se na znak, abych mohl zatočit. Obdivně se dívám směrem ke slabinám a vidím, že je to fakt obří záležitost (celé 3 cm živé délky). Opět se obracím na břicho a kormidluji zpět k marině.Vodu opouští v čase 1:07 což je na mě slušné. Depo dávám okolo 3 minut a vyrážím na novém raketě vstříc cyklistickým zážitkům.

Nutno říci, že jsem v Malajsii absolvoval již 3 IM a pokaždé se jela jiná cyklistika. J Dostavují se klasické stavy a mě se chce zvracet. Užívám si to!! J Čekám, kdy dojedu pana Petra a smažu tak jeho náskok. Na cca 35km se sjíždím s Danem Palkem, který jede na tepy a užívá si trať. Je jasné, že v druhé polovině půjde razantně směrem vpřed! Snažím se ho tedy držet a vzájemně se hecujeme. Je mi jasné, že mi ujede, ale i tak si to užívám. O pár kilometrů dál dojíždíme Marka Němčíka a pokračujeme. Kromě pěkných scenérií jsem si na cca 60km všimnul kadibudky, ve které vykonával potřebu domorodec. Bylo to zvláštní, kadibouda měla dveře stěny, ale neměla zadní stěnu a tak bylo vše vidět. Humus! Ale asi to měl kvůli odvětrávání nebo to byl místní Air condition.

Na 126km mě opouštějí síly a Dan mi dává na kole 10 minut. J V posledním kole mám nutkání vyzkoušet kadiboudu, ale opice okolo ní mi kazí plány a já tedy jedu k depu. Berou mě lehké křeče a tak vím, že je vše v pořádku.

V depu se potkávám s Markem Němčíkem a následně doráží i Míra Vraštil. Po pár fotografiích s místními pořadateli vyrážím na marathón. Volím obuv Asics Pirhana, jelikož tuším marathón na úrovni keňské reprezentace. J Běží se celkem 5 okruhů a čeká nás celkem 40 občerstvovaček v rámci marathonu. Těším se jak se najím… Je to peklo na jedné občerstvovačce mají totiž sendviče… Žeru jako zvíře a tlačím to do sebe! Ovšem, tlak který vyvolávám zhora má jednoznačnou odezvu na druhé straně traktu. Stále běžím a půlky mám stažené. Povzbuzuju kluky! Velmi drsně závodím s maminkou tlačící kočárek! Po chvilce jsem jí urval… Musela totiž zastavit a dopřát občerstvení novorozenci ze své pojízdné mlékárničky… Také bych si dal. Ten obal ze kterého toho malého krmila vypadal velmi sympaticky. Mastím to dál…Rychlost je závratná. Moje kučeravé kadeře plápolají ve větru. Blížím se k Danovi, kterého trápí puchýře. V předposledním kole se sbíháme a ženeme jeden druhého vpřed. Snažím se nezastavovat a blížím se k cílové pásce. Vím, že to bude lepší než v loni. V souboji s Petrem jsem opět jen velmi těsně prohrál. Nu což! Příště mu vypráším kožich! Jel opět skvěle a to jako všichni ostatní, které potkala cílová rovinka. Snad se z toho dostane i Tomáš Bednář, který bohužel po příletu do ČR skončil v péči lékařů. Drž se Tome!!

Myslím, že naše výprava zanechala v Malaysii pěkný otisk. Takže příští rok snad opět SALAMAT DATANG Malaysia.

Těším se na závody doma! Pepa