Embrunman 2006 by Tomas Petr

Každý závod má svoje neopakovatelné kouzlo a každému z nás se líbí něco jiného... Embrunman je závod, který láká na start každoročně tisícovku triatlonových nadšenců, kteří přijímají výzvu, vyzkoušet si nebo se „poprat“ s alpskými stoupáními, které známe z Tour de France. Tento závod Vám nabídne kromě klasických 3,8km plavání a závěrečného maratónu, možnost v závodním tempu v průběhu 185 cyklistických km s číslem na zádech zdolat legendární Col de Isoard, který bývá téměř pravidelně v programu „Staré Dámy“. Letos zlákal Embrunam i mě a tak bych se chtěl s Vámi podělit o zážitky a pokusit se o Vám to celé popsat:
Závod se koná každoročně 15 srpna, což je ve Francii státní svátek, takže letos to připadlo na úterý. Plavecká část závodu se koná v příjemném alpském jezírku, které mělo letos cca 20st a pár dnů před startem bylo rozfoukáváno větrem, který na něm dělal nepříjemné vlny. V den závodu a hodinu H byla hladina klidná.
Něco málo před 6 hodinou se na východě začalo lehce rozednívat a teplota vzduchu byla něco kolem 7 st. Plavou se dva okruhy trojúhelníkového tvaru a před startem, který se koná z pláže jen s těží rozpoznáváte bójky, takže vám nezbývá než věřit, že ty blikající světýlka jsou na naváděcím kajaku a nebo důvěřovat davu v kterém se nacházíte. Mě se podařilo zaplavat za 48min a udržet si kontakt s první větší skupinou. Sundání neoprenu mi připadalo jako vstup do lednice, a tak jsem neváhal proti zvyklostem obléci ponožky, suchý cyklistický dres, termo návleky na ruce a do zálohy mít připravenou ještě vestičku do sjezdů.
Úvod cyklistiky znamená vystoupat na prvních 8km z nadmořské výšky 850m do cca 1300m. Stoupání je to docela příjemné, houpavé, jen pár pasáží je docela prudkých, takže 25 zubu vzadu jsem tam párkrát naložil. Poté následuje pasáž asi 15km v houpavém profilu, chvilku nahoře chvilku dole, je tam dost zatáček a kvalita silnice nic moc. Zhruba po hodině závodu mě dojíždí a předjíždí startovní č. 1. Felix Martinez, který obhajuje vítězství a v Embrunu již 3krát vyhrál., spolu s ním jede i Francouz Rovera. Nechávám je jet :-)). V prvním sjezdu a šikaně špatně dobrzdím a dostanu smyk, naštěstí všude bylo dost času a prostoru se z toho dostat, takže to beru jako varování. Silnice je dost hrbolatá, a tak vám kolo poskakuje, všechna nebezpečná místa jsou ale na silnici zřetelně označená.
Po 10km sjezdu se dostáváme zpět k jezeru na hlavní silnici, kde je konečně čas se v klidu najíst a porovnat. Konečně se dostáváme na chvilku ze stínu a první ranní paprsky malinko zahřejí. Zhruba na 40km se dostáváme zpět do Embrunu kde nás překvapivě čekají davy diváků, fanoušci se rozestupují před projíždějícími cyklisty. Následuje pasáž cca 15 km, kdy se projíždí údolím a po vrstevnicích řeky Duran, která je charakteristická krátkými stoupáními a sjezdy cca do 1km. Silnice opět nic moc. Po krátkém sjezdu a návratu na hlavní sinici do údolí můžete v klidu na pár min zalehnout do aero pozice a přemýšlet o Izoardu, po 3km v rovině odbočíte doprava a nenápadně začínáte stoupat pod Isoard, v té chvíli jste cca 900m nad mořem a potřebujete se v následujících cca 20km dostat o 600m výš, protože tam Vás čeká prudká odbočka vlevo a směrovka Col de Isoard. Silnice až sem je zvlněna s několika příjemnými kopečky a sjezdíky, jinak nic zásadního.
Stoupáni na Isoard je cca 15km dlouhé s dvěma sjezdy, jeden je hned asi po 2 km a ten druhy je cca 2km před vrcholem. Mě se tam podařilo vyjet nahoru za 1 hod a průměrné TF 167. V úvodu předjíždím těžce šlapajícího Roveru a přede mě se sune v sedle jedoucí Olaf Sabatschus( šlape frekvenci tak 40) v té chvíli jedem rychlostí tak 12-14km/h .Obtížnost kopce je hlavně v druhé polovině, naštěstí to občas povolí, takže se dá jet na tu 25 (vzadu mám 10-ti kolečko 11-25 a v předu 53-39) i volně.
Zhruba od poloviny je mi „nějak“ divně. Jako by se mi motala hlava a tak těžko od žaludku…Pod vrcholem mě ještě kdosi předjel. Na vrcholu zastavuji abych si oblekl vestičku, nechal si pod ni dát ještě noviny a něco málo doplnil na občerstvovačce. Pořád se divně motám, ale 2400m děla svoje. Sjezd do Briansonu je asi 25km dlouhý a ze začátku je to samá serpentýna, takže jste pořád na brzdách. Až dole v údolí si můžete v klidu zalehnou a nechat kolo rozjet do maxima. Mě to jelo něco kolem 80km a pár lidí jsem předjel. Silnice je široká s výborným povrchem, takže super zážitek:-))
Konečně je trošku teplo, a tak se začínám i potit, vestička a rukávky jdou dolů. Z Briansonu je to do cíle kola ještě asi 65 km lehce zvlněných. Stoupání nejsou už tak dlouhá, ale jízdu zpět do Embrunu znepříjemňuje silný protivítr. Dva sjezdy jsou opět dost nepříjemné hlavně díky povrchu , který je mimo hlavní silnici hodně nekvalitní. Mě se jede dost špatně a už ani neregistruji kolik lidí mě předjíždí, připadám si pořád dost divně a obávám se výjezdu na cca 145km, který je 1,7km dlouhý a hodně prudký, hned po vjezdu do něj tam dávám 25 a vzpírám až na vrchol…, dal jsem TO. Přede mnou se objevuje opět bílý dres Reneho Rovery, taky je na tom dost špatně, společně se vracíme do cílového městečka.
Poslední zkouška vůle cyklistické části je na 175km. Je třeba vystoupat ještě asi o 400m výš, konečně se chytám a předjíždím křečema sužováného cyklistu, který hlasitě křičí. Na vrcholu stoupání minu dalšího, ale ten mi to ve sjezdu vrací (asi se naštval) a skoro bezhlavě riskuje v dosti pro mě neříjemném sjezdu na okraji Emrunu. Kolo jsem zajel za 6:52 a 22.místě celkového pořadí. V depu jsem dlouhé 4 min a vůbec se mi nechce vstávat z křesílka, ale čas běží a každá vteřina se počítá.
Závěrečný maraton se běží ve dvou okruzích. Celkem nastoupáte cca 400m, první stoupání je na čtvrtém kilometru a je cca 1km dlouhé, vyběhnete od řeky na pěší zónu centra města a vystoupáte asi o 100m, poté následuje prudký seběh zpět k řece a rovinatá pasáž podél řeky s obrátkou.Běh pokračuje přeběhnutím mostu na druhou stranu řeky a pozvolným houpavým stoupáním až na 14km. Poté vás čeká mírné příjemné klesání zpět k jezeru.
Ve druhém okruhu oběhnete jezero ještě v protisměru a čeká vás cílová rovinka nejtěžšího Ironmana na světě. Mě se běželo překvapivě dost dobře až na 30km, vypadalo to na čas kolem 3:20, ale nebyl by to Ironman , kdyby nepřišla nějaká ta krize….., a tak jsem začal chodit. Běh dokončuji za 3:32 a 25.místě celkového pořadí. Celkový čas je 11h:19min . Sportester mi ukázal, že jsem spálil téměř 10 tis kcal. Jsem rád, že jsem to ve zdraví přežil i když tak trošku zklamaný, protože jsem čekal víc.
Jestli chcete prožít Embrunmana na vlatní kůži , tak si zaškrtněte ve vašem kalendáři datum 15.8. 2007, protože některé pocity jsou nepřenosné :-))